Březen 2009

Fotečky koní

15. března 2009 v 19:07 | Kikisek007 |  KONÍČCI
2 lipicáni....

foto velryb

15. března 2009 v 11:28 | Kikisek007 |  velké RYBY
Keporkak
Keporkaci
Keporkak
- ¨ilustreční foto -
Velryby

foto kosatek

15. března 2009 v 11:25 | Kikisek007 |  velké RYBY
Samec kosatky s typicky vztyčenou velkou hřbetní ploutví poblíž Tysfjordu v Norsku
Kosatky často zvedají své tělo nad vodu. Toto chování nazýváme pozorovací skoky. Vědci debatují nad jeho účelem.

foto delfínů

15. března 2009 v 8:39 | Kikisek007 |  velké RYBY
   Dolphin2.jpg
   1dolphin.jpg
   dolphin_wallpaper_003_1024.jpg
   Dolphin1.jpg
   PacWhitesidedDolphin2_2.jpg
   Wallpaper_-_Animals_Dolphin_Duet.jpg
   dolphin01.jpg
   Dolphin.jpg   




foto psů

15. března 2009 v 8:27 | Kikisek007 |  PEJSCI
BeníkBeník s míčkem
Není sladkej? ;-)Beník ležící :-)
Anglický kokršpaněl
































































foto koček

15. března 2009 v 8:08 | Kikisek007 |  KOČIČKY
Foto koček1.JPG4.JPG061015-kurilsky-bobtail-01.jpgalis064_folderthumb.jpgAllison.jpgamerická hrubo.jpgamericka_kudrnata_original.jpgAmerický bobtail2.jpgAmerický bobtail3.jpgandy001_folderthumb.jpgangora.jpgasijska_nahled.jpgasijska_original.jpgbarmska.jpgbirma-nahled.jpgjaponskýbob.jpgkartouzska-pro-web.jpgkotě mainmýval.jpgkuril2.jpg

Týrání zvířat

14. března 2009 v 19:36 | Kikisek007



PROSÍM NETÍREJTE ZVÍŘATA, JAKÉ BY TO BYLO KDYBY TO DĚLALI ONI VÁM. PROSÍM, ZAMYSLETE SE NAD TÍM NEŽ NĚCO UDĚLÁTE.

Umíte zvířecí řeč??

14. března 2009 v 19:29 | Kikisek007

KOČIČÍ

Sociální chování

Kočka je individualista. Sama se rozhoduje, v jaké společnosti bude trávit svůj čas. Je těžké stanovit jí hranice a nebo ji v něčem omezovat. Přesto na rozdíl od ostatních kočkovitých šelem je kočka díky několikatisíciletému soužití s člověkem schopná vytvářet sociální vazby se svým okolím. Kočky žijící divoce vytvářejí malé skupinky tvořené z příbuzných samic, jejich mláďat a jednoho, nanejvýš dvou kocourů. Jedná se tedy o matriarchát.
Kocouři se po dosažení pohlavní dospělosti obyčejně z tohoto společenství vytratí, kočky zůstávají v revíru své matky a rozšiřují její skupinu. Mláďata vychovávají společně a vyhánějí vetřelce. K dospělým kocourům jsou tolerantnější, neboť ti pro ně nepředstavují takovou konkurenci a jsou vhodnými partnery na páření. Kočky jednoho společenství se dělí o potravu, kterou jim poskytuje člověk, loví však každá samostatně. Dospívající kočky si svojí ulovenou kořistí rády hrají (pokud mají jiný zdroj potravy).
Kočky jsou klidná zvířata, která prospí většinu dne. Pohybují se potichu a člověk o nich mnohdy ani neví. Koťata a mladí jedinci jsou divočejší a hravější. Divoce žijící kočky vybíjejí svou energii při lovu a v případných bojích s vetřelci. Kočky žijící v domácnostech však možnost lovu nemají a proto musí vybít svou energii jiným způsobem - hrou s majitelem, šplháním po škrabadle nebo jiných místech. Kočka jako domácí mazlíček si obvykle vytvoří pevný a něžný vztah se svým majitelem.

Komunikace

Kočky podobně jako lidé nekomunikují pouze pomocí zvuků ale i mimikou celého těla a ocasu. Postavení uší, rovněž tak rozšíření či zúžení zorniček naznačuje duševní náladu kočky. Nezastupitelným komunikačním prostředkem pro kočky jsou též pachy, které kočky zanechávají na lidech a okolí otíráním, škrábáním a též značkováním močí.

Gestikulace a mimika

Řečí těla kočky vyjadřují zejména pocity jako je např. strach, radost a agresivita. Všeobecně se kočky snaží opticky zvětšit jestliže jsou agresory a nebo jsou potěšené. K tomu jí slouží srst, kterou je schopna naježit a tak dosáhnout žádaného efektu zvětšení. Dalším spolehlivým indikátorem nálady kočky je její ocas. Kočka, která má radost z něčeho má vztyčenou hlavu a ocas. Hřbet bývá v tomto případě vyklenutý a kočka se lísá o svého pána. Když má hravou náladu, má ocas tvar otazníku a kočka poskakuje a loví předměty vhodné k ulovení. Kočka, která má strach, se snaží opticky zmenšit tím, že pokrčí nohy a sklopí uši k hlavě. Pokud chce zastrašit jinou kočku, zdvihne zadní část těla, vzpřímí ocas a pohybuje jeho špičkou ze strany na stranu. Vrcholně rozčílená kočka připravující se k útoku má natažené všechny končetiny, naježenou srst, vztyčený ocas a je celá nahrbená.
S postavením těla souvisí úzce i postavení uší, hmatových chlupů, očí a čela. Spokojená kočka má vzpřímené uši, uvolněné hmatové vousky a velikost zornic odpovídá současnému osvětlení. Rozčílená kočka má uši sklopené dozadu, hmatové vousky naopak napřímené směrem dopředu, zúžené zornice a pokrčený nos. Vystrašená kočka má uši sklopené do stran a rozšířené zornice.
Kočky se všeobecně snaží vyhnout konfliktním situacím a jak to situace dovoluje, tak radši nepozorovaně zmizí. Ve většině situací si kočky navzájem vyjasní svou situaci pohledem a řečí těla. Kočky vyjadřují specificky svůj vztah k člověku. Svoji radost, důvěru, přátelství a náklonnost projevují tím, že spí co nejblíže k němu, lísají se k němu, vyhledávají jeho přítomnost, olizují jej a předou.

Hlasové projevy

Odborníci uvádějí 16 různých zvuků, které kočky vydávají. Některé zvukové signály úzce souvisejí s momentální situací, ve které se kočka nachází (například prskání, vřeštění, mňoukání, předení, volání říjné kočky a jiné).
Všechny zvuky vydávané kočkami se dají rozdělit do tří skupin podle způsobu jakým je kočka vydává. Jedná se o vrčení, vokály a pronikavé vřeštění.
Kočka vrčí se zavřenou tlamou. K vrčení řadíme též zvuky jako předení a zvuky, které kočka vydává na uvítanou.
K vokálům patří zvuky, které kočka vydává postupným zavíráním tlamy. Tyto zvuky jsou velmi individuální a jsou u každé kočky jiné.
Vřeštivé zvuky vydávají kočky s široce otevřenou tlamou a jednotlivé zvuky kočka moduluje změnou tvaru ústní dutiny. Patří sem různé zvuky od syčení a prskání až po vřískání. Těmito zvuky komunikují kočky mezi sebou.

Předení

Předení je typický zvukový projev kočky. Tento zvuk každý majitel kočky slyší rád, neboť panuje všeobecná domněnka že jde o projev vrcholné spokojenosti. Mnohdy však kočky předou i tehdy, když jsou poraněné nebo mají bolesti či dokonce umírají.
Existuje více teorií o důvodech předení. Předení se vyskytuje už u malých koťátek, což pravděpodobně matce naznačuje, že jsou v pořádku a matka zase přede proto, aby koťatům zvýšila pocit bezpečí. Kočky dokáží příst velmi dlouho beze změny hlasitosti a předou i při nádechu a výdechu. Tím se liší kočka domácí od kočkovitých šelem, které předou jen při výdechu.
Nejčastějším vysvětlením předení je, že vzniká vibracemi nepravých hlasivek uložených za pravými hlasivkami v hrtanu. Jiná teorie říká, že předení vzniká fázově posunutými stahy hrtanu a bránice.

PSÍ

Řeč našeho pejska se projevuje především jeho mimikou a pantomimikou, která samozřejmě není u všech stejná, ale určité prvky se objevují u každého z nich a u většiny pejsků mají stejný význam. Každý majitel psa se musí naučit porozumět především řeči svého psa, naučit se z výrazu očí, pysků, zubů, srsti, uší, ocasu a držení celého těla, i jeho hlasových projevů porozumět reakcím psa na nejrůznější situace a podněty.
Malamut, lajka, akita a další tzv. primitivní plemena, která mají blíže ke svým původním předkům, používají rozvinutější soustavu gest a signálů těla ke komunikaci s jinými psy. V jejich rejstříku se vyskytuje více agresivních vzorců a také větší množství gest naznačujících podřízenost a velmi málo používají štěkot. A naopak domestikovanější plemena se vyjadřují více štěněčím způsobem.
Např. kavalír, buldoček, mops a další mají mnohem chudší slovník a obvykle větší množství signálů podřízenosti než agrese. Hůře rozeznávají signály jiných psů, což někdy mívá za následek to, že jsou častěji terčem útoku dominantnějších psů. Proto je velmi důležité štěně správně socializovat mezi druhými psy, aby se naučilo rozeznávat a používat svou psí řeč.
Uvedeme zde některé znaky, je třeba ale vědět, že musíte posuzovat všechny znaky společně a v kontextu se situací, nejde vytrhnout jeden znak ze souvislého sledu chování a udělat jednoznačný soud, některá gesta používají zvířata i v jiných situacích, například vrtění ocasem je opravdu mnohoznačné a pes ho používá v mnoha obměnách při více situacích.
Ofenzivní gesta
Zvednutá hlava, široce otevřené oči, upřený pohled, strnulý postoj, lehce ohrnuté pysky, koutky stažené vpřed a obrácené dopředu, zvýrazněné a dobře viditelné obočí, vztyčené uši, ocas vysoko nesený nebo v horizontální poloze při útoku, kálení na vyvýšených místech, rozhrabávání půdy po vykálení, kopulační pohyby (pokud se nejedná o krytí hárající samice nebo přesměrované chování).
Gesta podřízenosti
Přikrčený, nahrbený hřbet, hladké čelo, přivírání očí, dozadu stažené pysky, stažený ocas mezi nohama a někdy až na břicho, stažené uši k lebce, mrkání a uhýbání očima, nabízení hrdla protivníkovi, převalení se na záda a nabízení břicha, někdy při tom takoví psi současně močí, slinění (pokud není vyprovokováno jiným podnětem, jako např. nevolností při jízdě autem, chutí k jídlu ap.)
Teritoriální chování
Přeznačkovávání svou močí po jiných psech, vytí při vymezování svého území (pokud u vás jezdí houkající sanitka nebo vůz firmy Family Frost, hlásí místní rozhlas, asi jste si všimli, že řada psů doprovází tyto zvuky vytím tak, jak postupně vůz projíždí ulicemi), štěkání na vetřelce za plotem, válení se po zádech a současné rozhrabávání trávy a zeminy okolo sebe.
Ocas
Pomocí ocasu pes zdůrazňuje a signalizuje svůj emoční stav. Ocasem pes vyjadřuje nejen radost z příchodu pána či psího kamaráda nebo člena smečky, ale mírným vrtěním signalizuje pes i přípravu k útoku. Pes, který si brání své území před jiným vetřelcem, vrtí ocasem rovněž. Ocasem pes signalizuje dominanci a podřízenost. Během útoku je u dominantního psa ocas ve vodorovném postavení. Znevýhodnění psi s ocasem kupírovaným s ním vrtí daleko intenzivněji, aby jejich gesta nebyla přehlédnuta. Někdy můžeme pozorovat, jak pes s kupírovaným ocasem vrtí celou zadní částí těla.
Poklona
Přední část těla leží na zemi, zadní je zvednutá, často z ní hravě povyskočí, předstírajíc, že na svůj protějšek útočí. Tato poklona je užívána psy při námluvách, kdy tato gesta dělají psi i fenky, ale nejčastěji je to přímá význam ke hře jak druhému psu, tak člověku.
Ježení srsti na hřbetě
Někteří psi zježí hřbet celý, jiní pouze na kohoutku a nad ocasem. Cílem je vzbudit dojem, že jsou větší. Projevují se tak, když signalizují dominanci, ale zároveň i překvapení nebo strach.
Válení
Pes se pozvolna směrem od plece až po celý hřbet převalí do páchnoucí látky, většinou organického původu, jako jsou výkaly, mršina ap. Rituální verze tohoto chování se válení se v aportu (míček, klacek). Na psu je často zřejmé, že mu toto působí požitek. Existují různé teorie o tom, proč to pes činí. Nejstarší je teorie, která jako důvod tohoto chování uvádí snahu o překrytí vlastního pachu, což psa zvýhodňuje tehdy, když loví. Jiná teorie soudí, že důvodem může být informace pro ostatní psy o tom, že pes našel něco poživatelného. Třetí teorie uvádí jako příčinu snahu psa o upoutání pozornosti příslušníků svého druhu. Takoví psi vskutku přitahují pozornost jiných psů, kteří je s nepokrytým zájmem očichávají a někdy je i následují se vyválet v nalezeném předmětu.
Vystavování
Při spatření pohybu, který pes přikládá něčemu živému, při spatření zvěře, psů i člověka v dálce, pes zvedne přední packu a nehybně stojí tímto směrem. U některých loveckých plemen je tento rys vyšlechtěn tak, aby pes vydržel nehybně vystavovat celé desítky minut kořist a signalizovat tak lovci, kde se nachází. Původ této schopnosti je snaha o nevyplašení kořisti a opatrné se přibližování.
Šťouchání čenichem
Vyvinulo se patrně ze štěněcího žebrání o vyvrženou potravu, značí přátelskost a touhu po pozornosti. Používají ho většinou podřízení psi na nízkém stupni hierarchie.
Štouchnutí pánví
Gesto přátelství, důvěry, vyskytující se většinou během vítacího rituálu.
Úsměv
Toto je poměrně vzácné gesto, kterého jsou schopni jen někteří psi, je to dědičný rys, používaný výhradně vůči člověku. Pes otevře tlamu, stáhne pysky a ukáže zuby, současně projevuje přátelská a vítací gesta.

Psí řeč

S málokterým jiným zvířetem na Zemi si člověk rozumí i beze slov. Foto: redakceFoto: redakce kliknutím náhled zvětšíte

Vtipečky

14. března 2009 v 19:12 | Kikisek007
BLOUD,VEL BLOUD
Jde James Bond po pláži a potká velblouda.
Velbloud na něj kouká
a tak James Bond spustí:
,,Já jsem Bond,James Bond."
,,A já jsem Bloud,Vel Blod."
CHRT A BULDOK
Chrt se dívá dolů z paneláku, najednou pod sebou uvidí buldoka a ten na něho zavolá:,Pojď
dolů Pepo.",,Nemůžu,"odpoví chrt,,jsem zamčený.",,Tak skoč z okna,"navrhuje mu buldok.,,To nejde.Nechci mít rozpláclý čumák jak ty."
ŽÁÁÁÁBA
Okolo žáby jde medvěd a žába se ptá:,,Káááám jdeš!"
Medvěd odpoví:,,Na med."
Žába:,,Táááák běž."
Pak jde okolo liška a žába se zase ptá:,,Káááám jdeš!"
Liška odpoví:,,Na ptáčata."
Žába:,,Táááák běž."
A teď jde čáp a žába se ptá:,,Káááám jdeš!"
Čáp:,,Na žáby z velkýma hubama."
Žába:,,Tady žádný žáby s velkýma hubama nééééééééééjsou."
SLEPICE
Jsou takhle tři slepice a ty se hádají která za jeden den snese víc vajec.
První česká povídá :Já za den snesu pět vajec.A ta druhá česká povídá: To nic není,já za den snesu deset vajec.Ta třetí slovenská radostně povídá:Nač bych som si drala prcku když sa
dajů kůpit.
V AFRICE
Přijde černoch do zverimexu s papouškem na rameni.Prodavačka se uculuje a říká:Jůů!
Kde jste ho sehnal?A papoušek na to:V Africe,tam je jich plno!
KUNA
Tak děti řekněte mi nějaké zvířátko, říká paní učitelka, ke kterému když přidáte písmenko D
bude to část těla. Nikdo se nehlásí a tak paní učitelka říká: 'tak já vám napovím. Tak například laň, přidáte k tomu D a je ztoho dlan'. Pepíček se nakloní ke spolužákovi a říká:' Já sem hned věděl že kuna to nebude.'

Animace pejsánků

14. března 2009 v 19:11 | Kikisek007
big headed tiny dog chasing tail
cool dog barkingcute dog jumping on lovecute dog will you take me home textdog rover dancing saturday night feverdobermans no trespassinghappy dog with boneparty dog with red balloon
puppy love dog textpuppy lucky dog
lexi.gif (73474 bytes)









Animace kočiček

14. března 2009 v 19:07 | Kikisek007

Hannele


cat.gif cat image by raven1965_2007
cat.gif cat image by irishred72
cat.gif cat image by catchmybutterflykissess
cat-1.gif cat image by Mokoman123 avatar_63011.gif cat image by Plunket_2007 14.gif cat image by bobbystd
cat.gif cat image by peapod78
Cats252525200156.gif cat image by Glowin_Glow

Pokračování Vše o kočkách

14. března 2009 v 14:09 | Kikisek007
Kočka nebo kocour
Po dosažení pohlavní dospělosti vyniknou pohlavní rozdíly mezi kočkou a kocourem. Kocour bývá větší, má širší krk a větší hlavu. Kočky bývají menší a jejich hlava má tvar trojúhelníku (záleží však na plemenu). Nekastrovaný kocour je teritoriální a svůj revír si značí močí a otíráním se o předměty. Ze svého teritoria vyhání vetřelce. Na rozdíl od kočky se toulá a při hledání samice v říji může strávit několik dní mimo domov. Revír nekastrovaného kocoura je asi třikrát větší než teritorium nekastrované kočky. Kočky nesnášejí změnu prostředí a nerady cestují, při hrách ale nejsou tak agresivní jako kocouři. Po kastraci se však značná část povahových rozdílů mezi kocourem a kočkou ztratí.

Kastrace

Kastrace koček je jediný spolehlivý způsob, jak u koček chovaných v bytě eliminovat říji a její projevy (rozstřikování moči, hlasové projevy), a jak u divoce žijících koček nebo koček s výběhem zamezit produkci nežádoucího potomstva. Kastrované kočky mají větší průměrnou délku života, drží se více doma, jsou přítulnější, mazlivější a klidnější. Není pravda, že kastrovaná kočka ztratí schopnost lovit myši, tloustnutí kastrátů je spíš než přímý důsledek kastrace následkem sníženého energetického výdeje jedince. Kastrace se kromě koček chovaných doma používá také na kočky volně žijící venku.[12][13]


Ovariohysterektomie

Ovariohysterektomie je kastrace koček, samic. Jedná se o chirurgické odstranění vaječníků, vejcovodů a dělohy. Zákrok se provádí v narkóze a kočka se po ní zotavuje několik dní. Kastrace kočky vede k odstranění všech doprovodných projevů řije, kočka už nikdy nebude mít koťata. Kastrace je spolehlivou ochranou proti nemocem pohlavních orgánů (pyometra, rakovina dělohy aj.), výzkumy ukazují, že výrazně zmenšuje riziko výskytu rakoviny mléčné žlázy. Existuje alternativní řešení kastrace, a to sterilizace. Ta spočívá v podvázání vaječníků; sterilizace však neovlivňuje hormonální hladinu, kočka stále bude mít říji, i když nebude moci zabřeznout. Sterilizace také nemá žádný efekt jako ochrana před rakovinou. Současně může dojít i ke vstřebání podvazujícího materiálu a tím obnovení fertility kočky.


Orchiektomie

Orchiektomie je kastrace kocourů. Jde o chirurgický zákrok, při kterém se odstraní varlata, nadvarlata a část chámovodu. Tento zákrok by se měl provádět až v pohlavní dospělosti kocoura, ve věku kolem jednoho roku. Brzká kastrace může vést ke tvorbě močových kamenů, protože močová trubice neměla čas se pořádně vyvinout a rozšířit. Také může dojít k nevyvinutí sekundárních pohlavních znaků, které odlišují kočku od kocoura (větší vzrůst, tzv. kocouří hlava).
Vzhledem k relativní jednoduchosti zákroku je kocour do 24 hodin po kastraci v původní kondici. Do dvou měsíců po kastraci je však ještě schopen zplodit potomstvo, protože při kastraci nedojde k odstranění všech spermií z vývodných pohlavních cest. Kastrace odstraňuje nežádoucí projevy říje jako toulání se, vyhledávání koček v říji, značkování teritoria a upravuje intenzivní zápach moči. Kastráti jsou klidnější a raději se zdržují doma, nemají potřebu bojovat o teritorium či kočky.
V přechodném období, kdy kocour už začíná značkovat, ale není ještě dost starý na kastraci, se dá použít lék Androcur, který tlumí pohlavní pud.


Plemena kočky domácí

Podrobnější informace naleznete v článku Plemena koček.
Díky šlechtění (plemenitbě, chovu) vznikla celá řada jednotlivých plemen kočky domácí, která se navzájem liší nejenom barvou srsti, její kvalitou ale i stavbou těla, velikostí a barvou očí i povahovými vlastnostmi. I v současné době vznikají nová plemena koček. Šlechtění koček si vyžaduje znalosti o daném plemeni (znalost uznaného standardu vyhlášeného FIFe, případně jiných organizací, které dané plemeno uznávají. Zároveň je třeba být členem nějakého klubu chovatelů, který svými vnitřními předpisy usměrňuje pravidla chovu koček s průkazem původu.
Do chovu jsou v dnešní době připuštěni pouze jedinci odpovídající platnému standardu. To, zda jedinec standardu odpovídá, určí na výstavě posuzovatel. Každá základní organizace chovatelů koček stanoví ve svých předpisech chovatelům určitá práva a povinnosti, specifikuje zásady plemenitby daného plemene, které chovatel musí dodržovat a taktéž určuje podmínky, po jejichž splnění je možné jedince zařadit do chovu (určuje kolik a jakých výstav s jakým hodnocením musí jedinec absolvovat, jaký musí být jeho zdravotní stav a věk atd.) Na dodržování těchto předpisů dohlíží poradce chovu (zkušený chovatel, který má pravomoc vystavovat příslušné dokumenty, pomáhá jednotlivým chovatelům a dohlíží na jejich činnost).
V současné době se často hovoří o takzvaném týrání chovem - což je situace, kdy se u zvířat přešlechťují nekteré fyziologické znaky do té míry, že zvířatům znemožňují normální život. Jedná se například o perské kočky a další exotické kočky, které mají na základě deformovaného nosu a tlamy dýchací potíže. Toto týraní není doposud právně zakázáno a je tudíž na jednotlivých chovatelských organizacích, jak se k tomuto problému postaví.

Vše o kočkách

14. března 2009 v 14:07 | Kikisek007


Popis


Mainská mývalí - příklad svalnatého typu



Siamská kočka - příklad útlého typu


Kočky domácí jsou si, navzdory dlouhému období domestikace, navzájem stále velmi podobné. Obecné rysy stavby těla jsou stejné - kočka má dlouhé tělo s relativně krátkými končetinami, krátký krk, poměrně širokou a krátkou hlavou a středně dlouhý ocas. V kohoutku je kočka vysoká asi 30 cm, délka těla včetně ocasu činí pak kolem 80 cm. Kocouři jsou větší než samice a váží asi 3,5 - 7 kg, hmotnost koček se pohybuje od 2,5 - 4,5 kg. Srst je obvykle krátká, rovná a přilehlá.
Existují tři základní tělesné typy koček: zavalitý typ, který se vyznačuje kratším a kompaktním tělem, hlubokým hrudníkem, širokou zádí, krátkou a kulatou hlavou s plochým obličejem a krátkými končetinami. Typickým plemenem tohoto typu je perská a exotická kočka a britská krátkosrstá kočka. Podobný je svalnatý typ, který se někdy zahrnuje pod typ zavalitý. Je pro něj typické dobré osvalení, delší končetiny než u předešlého typu a ne tak kulatá hlava a je nejčastějším tělesným typem kočky. Zcela odlišný je útlý typ, nazývaný též štihlý či orientální typ kočky. Kočky tohoto typu mají štíhlé tělo, protáhlou klínovitou hlavu a dlouhé nohy. Extrémní štíhlý typ je znakem současných siamských koček či orientálních koček.
Existují i názory, že zavalitý a svalnatý typ kočky je znakem potomků kočky divoké evropské, zatímco útlý typ pochází z kočky plavé[5]. Mezi jednotlivými tělesnými typy existují plynulé přechody. Některá plemena koček se díky selekci stavbou těla výrazněji odlišují, manská kočka je zcela bezocasá, japonský bobtail má ocas zkrácený a deformovaný. Americký curl a skotská klapouchá kočka se pak vyznačují změnami ušních boltců. Plemeno munchkin má zase geneticky zkrácené končetiny, podobně jako jezevčík, a stejně jako u nich se jedná o geneticky fixovanou chondrodysplazii. Občas se vyskytují také kočky s polydaktylií, které mají více než pět prstů na každé noze.
Kočka je především dokonalý predátor - má ostré smysly, dokáže se potichu plížit i vyvinout velkou rychlost a je vyzbrojena zuby a zejména drápy k usmrcení kořisti.
Hlava kočky je spíše široká a krátká, mezi jednotlivými plemeny však existují poměrně velké rozdíly v jejím tvaru: britské, exotické a perské kočky (obecně zavalitý typ) mají hlavu nápadně kulatou, evropská krátkosrstá, mainská mývalí kočka či turecká angora se vyznačují mírně protáhlejší hlavou, orientální kočky mají lebku velmi protáhlou. Ještě větší rozdíly jsou v nasazení uší či utváření stopu. Vždy jsou nápadné velké čelisti a oči.
Kočka je prstochodec, došlapuje na spodní plochy prstů, které jsou vybaveny měkkými polštářky. Na předních končetinách má kočka pět, na zadních čtyři prsty. Drápy jsou zatažitelné a při chůzi skryté v kožních záhybech. To kočce umožňuje tichý pohyb, který je důležitý pro úspěšný lov. Mimovolným důsledkem je fakt, že stopy kočkovitých šelem díky tomu lze snadno odlišit od stop šelem psovitých. Drápy na předních nohách si kočka obrušuje pravidelným škrabáním, zejména o dřevěné předměty (v přírodě to jsou hlavně stromy), zadní si okusuje.
Kůže kočky je kryta srstí, jediná neoststěná místa jsou nosní zrcátko, polštářky tlapek a bezprostřední okolí struků, genitálií a konečníku. Srst kočky je tvořena až 20 000 chlupy na centimetru čtverečním. U koček se vyskytuje několik typů srsti - krátkosrstá kočka má po celém těle krátkou a přilehlou srst, polodlouhosrsté a dlouhosrsté mají srst delší a zpravidla jemnější. V chovu ušlechtilých koček se udžují i mutace podmiňující zvlněnou srst, jakou mají kočky typu rex, drátovitou srst, která je plemenným znakem americké drsnosrsté kočky, či úplnou bezsrstost sphynxů. Dlouhosrsté kočky línají po celý rok, krátkosrsté pak hlavně na jaře, kdy se zbavují zimní srsti.
Na zbarvení srsti se podílí devět lokusů: A, aguti, který způsobuje nestejnoměrnou pigmentaci chlupu; B, který ovlivňuje plné černé zbarvení; C, který řídí plné zbarvení či odznaky; D, který řídí případné ředění barvy; I, inhibitor zbarvení chupu; O, lokus pro zrzavé zbarvení; S, lokus, který způsobuje bílou skvrnitost; T, který má na svědomí kresbu srsti; a konečně W, který způsobuje bílou barvu srsti. Kombinace těchto genů vytváří až 235 barevných variet domácí kočky.
Základními barvami srsti kočky domácí jsou černá, červená, čokoládová a skořicová, ředěním těchto barev vzniká modrá, želvovinová, lila a plavá. Bílá se za základní barvu nepovažuje, jde o nedostatek pigmentu. Výsledné zbarvení kočky je ovlivňováno také kresbou, která je tvořena interakcí alely A a T. Rozeznáváme čtyři druhy kresby: habešská, při které je srst na těle tvořena pískově žlutými chlupy s černými proužky, a která je typická právě pro habešské kočky, mramorovaná kresba, která je typická třemi hřbetními pruhy a oválnou kresbou na bocích těla, tygrovaná kresba a tečkovaná kresba, které je jediným povoleným zbarvením ocicatů a egyptských mau.
Působením genů albinotické série, které omezuje tvorbu pigmentu v srsti, kůži i oční duhovce, vzniká siamské a barmské zbarvení. Tělo kočky je světlé až bílé, na koncových částech těla (končetiny, ocas, uši) se pigment vytváří. Oči koček se siamským zesvětlením jsou vždy modré, oči barmských koček jsou jantarové. Křížením těchto dvou typů zbarvení vzniká jejich přechod, zvaný tonkinské zbarvení.


Anatomie

Podrobnější informace naleznete v článku Anatomie kočky domácí.

Kresba lebky kočky domácí


Dospělá kočka má 244 kostí a 512 svalů. Kostra kočky se skládá z lebky, páteře, žeber s hrudní kostí a kostí končetin. Spojení pákovité stavby zadních končetin a silných zádových svalů umožňuje kočce velice rychlý start a mohutné skoky, není však vhodné pro dlouhodobý výkon.
Velice pružnou páteř z volně spojených obratlů umožňující ohnutí těla prakticky o 180 stupňů tvoří 7 krčních, 13 hrudních a 7 bederních obratlů, kost křížová (ze 3 srostlých obratlů) a obvykle 20-26 obratlů ocasu. Lebka kočky je středně dlouhá, s dobře vyvinutou mozkovnou a silnými čelistmi.
Kočka domácí má úplný sekodontní chrup, který umožňuje potravu trhat, ale ne žvýkat. Mléčný chrup kočky obsahuje 26 zubů. Koťata se rodí jako bezzubá, zoubky se prořezávají 10-30 dní po narození. Výměna mléčného chrupu za trvalý probíhá obvykle od 3. do 6. měsíce věku. Trvalý chrup se skládá z 30 zubů, přičemž z horní čelisti jich vyrůstá 16, z dolní 14. Skus je klešťovitý, to znamená, že řezáky obou čelistí se dotýkají řeznými plochami. Při posuzování pravidelnosti skusu u šlechtěných plemen koček se povoluje tolerance 2 mm. Větší odchylky se označují za předkus či podkus a jsou nežádoucí. Vzhledem k možné dědičné podmíněnosti se jedinci s předkusem či podkusem vyřazují z chovu.


Smysly


Odražené světlo způsobuje zlatozelený svit kočičích očí


Kočka domácí má vynikající zrak, sluch i čich. Oproti člověku má sice menší zorné pole (205 stupňů oproti 220 stupňům u člověka), vidí však ostřeji a v šeru ji napomáhá tapetum lucidum, vrstva buněk nacházející se na cévnaté vrstvě za sítnicí, které odrážejí dopadající světlo. Tato schopnost způsobuje charakteristický zlatozelený svit, který lze v očích kočky za šera pozorovat. Na světle se kočičí zornice stáhne do úzké štěrbiny. Kočka zřejmě vidí barevně, v jejím světě je však nejdůležitější pohyb a barvy nehrají důležitou roli.
Kočky mají výborný sluch, čemuž napomáhají pohyblivé ušní boltce. Kočka domácí má schopnost přesně rozlišit, odkud daný zvuk vychází. Spodní hranice slyšení je asi 30 Hz, tedy stejně jako u člověka, horní hranice je pak asi o dvě oktávy výše než u lidského sluchu, 45 kHz[6]..
Nosní sliznice kočky obsahuje asi 200 miliónů čichových buněk[7]. Čich slouží kočce k nalezení kořisti, k orientaci v prostředí a ke komunikaci s ostatními kočkami. Kočka domácí má zachovaný Jacobsonův orgán, kterým může také přijímat určité pachy, jako jsou feromony vylučované říjícími kočkami.
Chuť je těsně spojená s čichem. Zajímavé je, že kočky nemají schopnost vnímat sladkou chuť.[8] Hmat je ze všech smyslů nejméně vyvinut. Nejcitlivějším místem na těle kočky je jazyk, dále čenich a tlapky. Na tlapkách jsou citlivé receptory vnímající vibrace, díky kterým může kočka zaznamenat i nepatrné chvění. Schopnost koček předpovídat zemětřesení je zřejmě dána právě touto citlivostí. Kočka domácí má dále na hrudních končetinách a na obličeji citlivé hmatové vousy, které ji umožňují orientaci i v naprosté tmě. Kočka je do značné míry necitlivá vůči vysokým teplotám - povrch rozehřátý na 44°C již člověku připadá jako horký a dotyk vnímá jako bolest, kočka teplotu povrchu vnímá jako nepříjemnou až při 52°C.


Fyziologie


Termografický snímek kocoura


Kočka domácí je teplokrevný živočich, její vnitřní tělesná teplota je 38,0-39,5 °C, měří se obvykle v konečníku lekářským teploměrem. Koťata a mladí jedinci mají tělesnou teplotu trochu vyšší, dospělí kastráti naopak trochu nižší. Dechová frekvence zdravé kočky, v klidu při pokojové teplotě, se pohybuje od 20 do 30 nádechů za minutu, tepová frekvence se pohybuje mezi 110 až 130 tepy za minutu.
Je to tvor s krepuskulární aktivitou a přirozeně je nejaktivnější večer a v brzkých ranních hodinách. Denně prospí 12-16 hodin, přičemž platí, že útlý, orientální typ je aktivnější než zavalité typy.
Kočky žijící divoce se dožívají v průměru 3 - 5 let, zatímco doma chované kastrované kočky až 15 let. Guinessova kniha rekordů uznává jako nejstarší kočku Creme Puff, která se narodila 3. srpna 1967 a v roce 2005 byla stále naživu. Na věk dožití kočky působí mnoho faktorů - její zdraví, výživa a i to, jestli chodí ven a vystavuje se tak nebezpečí úrazu. Podle statistik se kastrovaná zvířata dožívají delšího věku než nekastrovaná, které mají sklon více se toulat.


Rozmnožování


Kočka s koťaty


Většina koček pohlavně dospívá v 7. až 9. měsíci, kočky obvykle dospívají později než kocouři. U některých jedinců může dojít k pohlavní dospělosti už v 6 měsících věku, naopak u některých plemen, zvláště větších, dochází k pohlavní dospělosti až po jednom roce věku jedince. Časnější nástup stimuluje styk s již cyklujícími kočkami či kocoury. Protože kočky tělesně dospívají později, než dojde k dospělosti pohlavní, neměly by se nakrývat před dosažením alespoň 12 měsíců věku.
Kočky mohou mít dva vrhy ročně, v jednom vrhu může být až deset koťat.


Říje

Kočka domácí je sezónně polyestrické zvíře, k říji dochází v průběhu celého roku vyjma zimy. Pouze v případě horkého léta může být říje omezená jen na jaro a podzim. Říje trvá u koček zhruba 7 dní, ale její délka může být u konkrétních jedinců velice variabilní (zpravidla se však vejde do 3-15 dnů. Období mezi jednotlivými říjemi může být pouze tři týdny až měsíc. Klasickými příznaky říje jsou neklid, protahování se, otírání se o nohy chovatele, nepravidelný a snížený příjem potravy a vytrvalé snahy uniknout ven za kocourem. Při silnějším pohlazení po zádech se většina koček staví do pářícího postoje (přední končetiny natažené vpředu, hrudník se dotýká země, pokrčené zadní nohy posunuté pod břichem a ocas nahoře nebo na straně). Kocouři v období říje projevují taktéž neklid, jsou více cítit a ve zvýšené míře značkují močí své teritorium.
Volně žijící kočky ohlašují říji močí a naléhavým voláním, na které často odpoví více kocourů. Kočka se otírá o předměty a válí se po zemi. Kocouři přilákáni pachem a volání říjící se samice bojují o právo se pářit. Někdy stačí jen ritualizovaná agrese, velmi často však dojde i k fyzické konfrontaci. S kočkou se často spojí jen jediný, nejsilnější kocour z celé skupiny, i když výjimkou není ani superfekundace, což je jev, při kterém je kočka během jedné říje oplodněna více kocoury a v jednom vrhu jsou koťata různých otců.

Domestic cats breeding.ogg
Přehrát video

Páření


Když je kočka připravená k páření, dá to kocourovi najevo tím, že zaujme pářící postoj. Koitus trvá jen několik sekund a skončí násilným odstrčením kocoura kočkou, kočka může kocoura i napadnout. Během styku s kocourem teprve drážděním samičích pohlavních cest dojde k ovulaci (provokovaná ovulace). Nespáří-li se kočka, říjový cyklus se vrací zpět do proestru a další říje může nastat už za další týden.
U kočky může říje nastat i v průběhu březosti, kočka se může pářit a výsledkem je superfetace, kdy jsou v děloze kočky plody různého stáří.


Březost a porod

Březost domácí kočky trvá přibližně 9 týdnů, fyziologická délka březosti počítána od krytí se pohybuje v rozmezí od 56 do 71 dní[9], průměrně 65 dní.
Březí kočky bývají klidnější a přijímají více potravy. Prvním příznakem březosti je ztmavnutí struků, které se objeví za 2-3 týdny po krytí. V druhé třetině březosti je u většiny koček vidět zvětšené břicho a slabiny. Mléčné žlázy bývají zvětšené a překrvené, patrné v srsti. V poslední třetině březosti je, zvláště při větším počtu mláďat, břicho nápadně zvětšené. Již kolem 26-30 dne březosti je možná diagnostika pomocí ultrazvukového vyšetření kočky. U koček, které se sice pářily, ale nezabřezly, se totiž může objevit falešná březost, pseudogravidita, která věrně připomíná březost skutečnou. Tento stav je způsoben tím, že došlo k ovulaci a hormonální vyladění organismu odpovídá skutečné březosti, ale bez přítomnosti plodů v děloze. Místo porodu končí říjí, která nastane v době očekávaného porodu nebo dříve.

Kotě procházející porodními cestami kočky


V posledních dnech před porodem dochází k výraznému zvětšení mléčných žláz, uvolnění pánve a ke zduření vulvy. Kočka může být neklidná, vyhledává tmavá a tichá místa k vrhu. Délka porodu je individuální a záleží mimo jiné na velikosti vrhu, může trvat až 24 hodin[10]. Obyčejně se rodí 4 až 6, ale také až 10 koťat.

Koťata


Tři dny staré kotě


Koťata se rodí slepá a hluchá, osrstěná. Hmotnost se pohybuje okolo 57-114 gramů[11]. Koťata mají hned po narození vyvinutý čich a hmat, tyto dva smysly používají k nalezení bradavky matky.
Hned po porodu se matce začne vylučovat mlezivo (kolostrum), první potrava pro novorozená koťata. Teprve později jsou koťata krmena mlékem. Kočičí mléko je albuminové, neobsahuje kasein a jen malé množství laktózy, proto je kravské mléko jako náhradní potrava pro koťata nevhodné a nebezpečné. Náhradním řešením pro krmení koťat, která ztratila matku, jsou specializované mléčné náhražky nebo v nouzi kondenzované mléko (Tatra), ředěné vlažnou vodou.

Krmení kotěte pomocí injekční stříkačky


Druh mlékaVoda (%)Tuk (%)Bílkoviny (%)Sacharidy (%)Popel (%)
Lidské mléko874,81,56,40,3
Kočičí mléko823,39,14,90,6
Kravské mléko883,73,24,70,7
Koťata podporují produkci mléka masírováním okolí bradavek ("mléčný krok") a předením. Silnější jedinci obvykle vyhledávají přední páry bradavek, v nichž je produkce mléka intenzivnější. Pijí několikrát denně, zbytek času prospí. Kočka koťatům masíruje břicho, anální otvor a genitálie, čímž podporuje vylučování moči a trusu. Koťata sama ještě nejsou schopna samostatného vylučování. V tého fázi koťata rychle rostou a po týdnu by měla zdvojnásobit svojí porodní váhu.
Koťata otvírají oči kolem 10 dne věku. V té době váží okolo 200 gramů. Začínají vnímat svoje okolí a aktivně ho prozkoumávat. Učí se pohybovat se a od třetího týdne se objevují první hry, při kterých se učí běhat, skákat, plížit se a lovit, koťata poznávají okolí. Na konci prvního měsíce věku váží okolo 300 gramů a začínají se sama čistit. V tomto období je chovatel může začít přikrmovat. Koťata jsou čistotná a už v tomto věku se mohou naučit používat kočičí toaletu.
Období mezi pátým až sedmým týdnem je důležité pro socializaci koťat. Koťata si vytváření vztah k vlastnímu druhu a k druhům, se kterými přicházejí do styku. Koťata, která v tomto období neměla kontakt s člověkem, se budou lidem celý život vyhýbat a nikdy z nich nevyrostou přítulné kočky, na rozdíl od koťat, která měla v tomto období možnost socializace na člověka. Ve věku deseti týdnů už jsou koťata vůči novým věcem obezřetnější a jejich povahy jsou plně vyvinuté.
Ve třech měsících jsou již plně odstavená. Dvanáct týdnů věku je u ušlechtilých plemen koček doporučený věk odběru koťat a jejich prodeji novému majiteli. V tomto věku jsou koťata velmi hravá a učí se sociálnímu chování. Ve volné přírodě, kde koťata zůstávají s matkou, ji následují při každodenních činnostech a učí se samostatně lovit. Okolo pátého měsíce věku dojde k výměně zubů.